Pro první závod letošní sezóny jsme letos zvolili městečko Piancogno v Itálii. Závodit jsme vyrazili v sestavě Vlastík, Kája, Já s Leknínem, Tom se Splitem a Radim.
Před odjezdem pro mě a Leknína Pavlínka musela zařídit hostovací licenci za 130 EUR, abych mohl jet v Itálii národní závod a Leknínovi jsme museli vyřídit FEI-passport. Všechno se podařilo a vyrazili jsme ve středu v devět hodin večer do 1000 km vzáleného Piancogna.
V Itálii bylo maoc fajn - Italové byli pohostinní, příjemní a snažili se ve všem vyjít vstříc. Nutno říci, že celý závod byl na velmi vysoké úrovni. Už třeba překvapující byla porada, která začala včas a trvala v italštině snad 5 minut a potom zvlášť pro tři zahraniční ekipy byla pomalu a srozumitelně tlumočena do angličtiny. I celý závod byl velmi pěkně organizován. Pěkné bylo například chlazení v cíli, kde bylo připraveno 8 plastových sudů s vodou, které každý mohl použít pro chlazení a nemuseli se wrangleři tahat s vodou bůh ví jak daleko. I přes to, že velká část dostihu se běžela městem, byli na každé křižovatce připraveni pomocníci, kteří nekompromisně zastavovali dopravu a hlídali bezpečný přejezd koní.
Aby chvály nebylo mnoho, tak trasa byla extrémě náročná - nic takového jsem doposud nezažil. Cesty vedly velkou část městy po asfaltových cestách, což byla ovšem ta lepší část, protože druhá polovina cest byla štěrková, kamenitá a vůbec hnusná.
Cestě také odpovídaly výsledky. Zruba třetina koní závod nedokončila. Mezi nimi také Split, který po druhém kole lehce zakulhal a byl vyřazen. Naopak všechny překvapil Leknín, který úspěšně absolvoval všechny tři kola a ujel poprvé v životě 87 km a umístil se na 9. místě ze 14 startujících koní.
Celkově z mého pohledu to byla akce více než bláznivá a o to více vydařená.
Nějaké fotečky z Piancogna jsou na Sokolíkovi ve Fotoarchivu.